Jak se vyvíjely svíčky

    K osvět­lení lidských obydlí byly kdysi používány pochodně. Lidé si povšimli, že dřevo smočené v rozpuštěném tuku, prysky­řici nebo oleji mělo lepší svítivost a déle hořelo. Do uve­dených látek byly také máčeny provazy a šňůry a používány pak k osvětlování místností. Aby se svítivost zvýšila, byly takové pochodně vkládány do velkých mis. Konečně byly ke svícení používány různé oleje. Na těchto olejích plaval knot, který se zapálil. Tento způsob se udržel až do 20. sto­letí. V hrobě Tutenchamonově byly nalezeny čtyři svícny z bronzu a zlata, nebyly však určeny pro svíčky, ale sloužily jako nádoby na olej. Neboť v době 1700 až 1500 před n.l. byly při velkých slavnostech pochodně nahrazovány lampa­mi a nádobami, ve kterých hořel olej. Potom byly vynale­zeny svíčky. Rozdíl mezi svíčkou a pochodní spočívá v tom, že ve svíčce je knot obalen obalem, který je mnohokrát větší než samotný knot. U pochodní byly knot a obal stejné a také zároveň dohořely. Historické nálezy svíček máme mi­mo jiné tyto: Svíčky z 1. století dlouhé 5,8 a 22,3 cm o prů­měru 12,1 cm byly nalezeny ve Vaisonu ve Francii. V alemanském hrobě ze 7. století byly nalezeny svíčky dlouhé 28 a 22,3 cm se 16-ti vláknovými knoty. Z Vikingské doby máme svíčky dlouhé 40 cm o průměru 8 až 10 cm. Tyto voskové svíčky nebyly používány všeobecně. Byly zapalovány jen při slavnostních příležitostech a i tak jen zřídka. Vikin­gové zhotovovali svíčky tak, že vyváleli voskový kotouč na tloušťku 1—2 cm, vyřízli z něho proužky 2 cm široké, pak do středu 4 částí položili knot a ručně tyto čtyři kousky srolovali do kulaté svíčky. Po rozšíření křesťanství byla spo­třeba svíček větší, protože shromáždění se scházela většinou večer. Svíčky byly zhotovovány z loje a to 2/3 loje hovězího a 1/3 loje beraního. Tyto lojové svíčky se udržely až do první třetiny 19. století. Lojové svíčky byly na velkých dvorech čeledi přesně přidělovány. Vyprávělo se také, že strážci ma­jáků přidělené lojové svíčky používali k přípravě jídel a v tropech zase obyvatelstvo se svíčkami potíralo a tak se chrá­nilo proti komárům. Na různých středověkých koncilech se stále hovoří o svíčkách a pochodních. Má se za to, že svíčka ve své dnes známé formě vznikla v prvních stoletích n.l. a to v souvislosti s šířící se křesťanskou symbolikou. Lid po­užíval svíčky lojové, kdežto při slavnostních příležitostech se v kostelech uplatnily voskovice, pochodně a misky s ole­jem. Výroba svíček jako samostatné povolání je prokazatelná až v pozdně křesťanské době. Nedostatky lojových svíček byly vylepšeny tím, že jako knotu se začalo používat bavlny a mimo to se do nich ve větším či menším množství přidával vosk. O spotřebě vosku v klášterech svědčí skutečnost, že v r. 1036 na veletrhu v Camhrai koupil blízký klášter Corbie 300 kg vosku. Většina klášterů si však lila svíce z vlastního včelího vosku nebo z vosku, který dostala od včelařů jako naturální nájem. Způsob výroby voskovic se od 16. století zjemnil. K lití svíček se používaly formy zhotovené z buk­susu. Převrat ve výrobě lojových svíček přineslo objevení stearinu asi v r. 1831. Od té doby byly lojové svíčky zatlačovány stearinovými, které se používají dodnes.